U NÁS NA SAUCEFORKU

 

 

Pro filmové novináře je obrovským zážitkem, když udělají rozhovor s Julií Roberts, soudničkáři sní o interview s Jiřím Kájínkem, sportovní komentátoři by rádi odhalili, co se skrývá v Anně Kurnikovové a političtí zpravodajové touží po rozhovoru s prezidentem Bangladéše. Všichni novináři bez ohledu na své zaměření by ale aspoň jednou v životě chtěli udělat rozhovor s tajemným a démonickým vlastníkem usedlosti Saucefork v Obědovicích, která se jednou v roce mění na pohádkovou zemi. Je pro nás velkou ctí, že vám rozhovor s touto pozoruhodnou osobou můžeme exkluzivně nabídnout.

 

I. CO JE TO SAUCEFORK?

Saucefork je pravidelný letní dýchánek party skvělých lidí, která je pevně rozhodnutá projíst, propít, prozpívat a v případě nehody i prozvracet celou noc. Na latifundiích rodiny Novákovy se většinou o zachmuřené červencové sobotní noci (máme to ale smůlu) rozjíždí nekonečná můra pro všechny slušné a poctivé obyvatele Obědovic.

 

II. KDO JEZDÍ NA SAUCEFORK?

Na Saucefork jezdí lidé, kteří se umějí bavit, umějí bavit jiné a váže je ke mně jisté osobní pouto. (V příloze uvádíme seznam hostů.)

 

III. CO SE JÍ A PIJE NA SAUCEFORKU?

Pokud jde o jídelníček, stálicí jsou grilovaná kuřata. Ti, kdož ještě po půlnoci mají pocit, že jejich žaludek něco snese, můžou ochutnat menu nového dne, kterým jsou většinou grilované špízy nebo steaky. Při prvních dvou ročnících jsme nabízeli uzené párky, ale ty šavlové tance, které po nich následovaly, byly většinou dost nechutné.

Pít lze prakticky všechno, co teče s výjimkou domácího rybízového vína. To se podávalo pouze při prvním ročníku a ty konce tu snad ani nebudu rozvádět.

 

IV. JAK PROBÍHAL PRVNÍ ROČNÍK (1996) ?

První ročník byl samozřejmě skvělý jako všechny další ročníky, jenže jsme se nevyvarovali jistých začátečnických chyb. Tou první bylo domácí rybízové víno, tou druhou grilované párky a tou třetí nejasné vymezení lokality, ve které bude možné zvracet. K tomu dodejme, že ideální nebyl ani tradiční půlnoční ohňostroj, protože nezkušený pyrotechnik odpálil několik rachejtlí v rozporu s návodem a ty pak dělaly všechno, jenom ne barevné obrazce na noční obloze.

 

V. JAK PROBÍHAL DRUHÝ ROČNÍK (1997) ?

Poučeni z chyb jsme alkoholem a mastným jídlem šetřili, jenže zažívacích problémů se stejně řada z nás nedokázala vyvarovat. Epidemie postihla především dámy, které na můj vkus dlouho objímaly mísu, a občas docházelo ke kouzelným scénám, kdy jedna z dam dlouze zvracela a ta druhá se pokoušela před záchodem držet stabilitu, přičemž na dotaz "Co tady děláš?" zablábolila, že hlídá zvracející kamarádku, kterou poté v této očišťující práci vystřídala.

 

VI. JAK PROBÍHAL TŘETÍ ROČNÍK (1998) ?

Po roce nám všem poněkud otrnulo, takže třetí Saucefork zahajoval slivovicový import z Moravy od nováčka Aleše a proslulá kozácká jízda. Co se dělo poté, není nikdo z nás schopen zcela přesně říct. Jisté je jen to, že grilovaná kuřata byla z části syrová, rachejtle létaly nekontrolovatelně všude, kam se dalo, ztratil se pes a spadl kus zdi.

 

VII. JAK PROBÍHAL ČTVRTÝ ROČNÍK (1999) ?

Na rozdíl od předchozího ročníku nikomu z nás neotrnulo a všichni jsme se chovali uvědoměle, střízlivě a vážně - až na jedinou výjimku. Rozněžnělý přítel Jan přivezl na Saucefork svou květinku a brzy si ji odvedl na lůžko. My ostatní - odkázaní pouze na jídlo a alkohol, jsme se ho rozhodli potrestat. Šlohli jsme mu klíče od auta, to zavezli do postranní uličky a jeho nechali ráno pěkně vyšilovat, čímže to k nám vlastně přijel a kdo mu to vozítko ukradl.

 

VIII. JAK PROBÍHAL PÁTÝ ROČNÍK (2000) ?

Kamarád Jenda přijel bez květinky a bylo to znát. Udeřil do strun a my jako diví zpívali téměř až do bílého rána. Nutno zmínit také to, že nový pyrotechnik Aleš předvedl zatím jednoznačně nejlepší ohňostroj v Sauceforkové historii. Nic na tom nemění ani fakt, že při této události jeden z oslavujících málem uhořel. Podle slov většiny účastníků byl tenhle Saucefork nejlepší!!!

 

IX. JAK PROBÍHAL ŠESTÝ ROČNÍK (2001) ?

Nejbombastičtější, nejdelší a protančený. Takový byl Saucefork číslo šest. Pokud jde o prohýbající se stoly, tak se v žádném případě nedá říct, že by šlo o klasiku. Zahajovali jsme sice už pošesté grilovanými kuřaty, jenže všechno ostatní byly novinky - bowle ze Sangrie, patnáctilitrový sud piva a steaky Jendy Míška. Úplnou novinkou se také stalo předávání cen. Hned na úvod dostal kus obědovického pískovce s věnováním notorický účastník Petr Klapka a hned na závěr si podobný šutr potěžkal Aleš Pavelka (za to, že vydržel až do rána a za to, že neodolatelně tančil). Mimochodem, tančit jsme na Sauceforku také zatím nikoho neviděli. Onu noc jsme tančili všichni, samozřejmě s čestnou výjimkou Jendy Míška, který to zase neustál a někdy od půj jedné po něm bylo vyhlášeno celostátní pátrání. Končilo se v pět a končilo nás šest. Toť absolutní rekord.

 

X. JAK PROBÍHAL SEDMÝ ROČNÍK (2002) ?

Nelmohutnější akce co do počtu účastníků. Vzhledem k tomu, že už na minulém Sauceforku jsme zaznamenali, že účastníci chtějí nejen jíst a pít, rozhodli jsme se vymyslet nějaký PROGRAM. Nakonec nám pomohla osvědčená hra Aktivity, jíž jsme se inspirovali k tvorbě originálních slovních spojení, jež bylo třeba zazpívat, předvést či slovně opsat. Vzhledem k tomu, že se nejelo na medaile, bavili se všichni až do bílého rána, nejen při samotné hře, ale i při vymýšlení unikátních kombinací jako byla třeba "ožralá anorektička". Tento Saucefork byl mimořádně rozverný, dokázal, že většina jeho účastníků je mimořádně hravá a zábavná i bez dvou promilí v krvi. Nastavená laťka se nám zase posunula směrem nahoru. Kam to povede?